A zde je moje předmluva ke knize Cesta ledového muže (díky za tu čest!) Když jsem se poprvé setkal s tématem otužování a se jménem Wim Hof, býval jsem hodně zimomřivý. Viděl jsem nějakého blázna, který se noří po krk do ledu. Přišlo mi to šílené, ale zároveň jsem jím byl záhadně fascinován. Tehdy jsem chodíval do práce zabalen do tlusté (zhruba dvojité) bundy, autosedačku jsem si vyhříval, jak to šlo, chladu a nepříjemných prožitků s ním spojených jsem se vyhýbal. Důležité pro mě bylo pohodlí. Pohodlí domova, pohodlí ve firmě. Vnímal jsem to jako standard, který byl kolem mě, v mé bublině běžný. Takové to známé teplo a „smrádeček“. A zároveň zlatá klec, ve které mi nebylo dobře. Každou zimu jsem býval nemocný. Vnímal jsem tyto nemoci jako standard. Dojdu si pro léky, zachumlám se do deky, vypotím se a tak dál. Bez nutnosti změny. Bez nutnosti nahlédnout na chlad jinak než jako na protivníka, který každý rok zhruba ve stejnou dobu dorazí a donutí mě opět trpět a toto období přetrpět. Jednoho dne se ale něco stalo jinak. Měli jsme s mou ženou už poněkolikáté diskuzi kolem oblékání dětí a kolem jejich zdraví. Z nepříjemného konfliktu a střetu názorů vznikl první pozitivní impuls na cestě k přijetí chladu. Zaznělo jméno Wim Hof. Po 4 letech, co Wimův odkaz a inspirace ve formě jeho metody patří do mého života, můžu zažívat nejen přijetí chladu a jiný náhled na něj. Ale také mnoho dalších kouzel, jako je kvalitnější spánek, nalezení nového zdroje energie, uvědomování si svých skutečných potřeb, vědomější prožívání vztahů včetně vztahu sama k sobě. K tomu všemu však může docházet až při pravidelné praxi.
Nejen já, ale i další vyznavači Wim Hof metody zažívají překvapení, že jejich tělo i mysl dokážou víc, než co očekávali. Uvědomují si, že za své zdraví, život a volby, které dělají, jsou zodpovědní jen oni sami. Jsou schopni přijímat nepříznivé situace, umí v nich najít pozitivní stránku a díky uvolněnému postoji (namísto obvyklého vnitřního stažení) jimi procházejí s větší lehkostí. Tento jejich postoj má také pozitivní vliv na průběh nejrůznějších onemocnění a změny, které v životě zažívají, vedou k větší spokojenosti a vyrovnanosti.
Jsem velmi vděčný, že se tento obyčejně neobyčejný Holanďan nebál několik let dělat psí kusy – tedy pokusy přímo na sobě, aby nám ostatním ukázal a dokázal, čeho jsme schopni. Co umí naše tělo. Co dokáže síla mysli.
Skvělé je, že nebylo lepšího načasování. Myslím, že jako lidstvo jsme globální pandemií dostali zajímavý prostor k zamyšlení, které má velkou šanci proměnit naše vnímání těla, mysli, zdraví a života obecně. A věřím, že Wim, jeho životní příběh, jeho odkaz a inspirace jsou této velké lidské transformace obrovskou součástí. Je úžasné, že pro sebe, pro své tělo a pro svou pohodu můžeme udělat něco tak obyčejného jako vystavit se chladu, vlivu čerstvého vzduchu a spojení s přírodou, a nepotřebujeme k tomu žádné materiální statky. Wim není jediný, kdo na tato kouzla jednoduchosti poukázal. Ale rozhodně se postaral o to, aby povědomí o nich právě v této době vzrostlo.
To, co Wim používá, je tak jednoduché, a přesto pro mnoho z nás neuchopitelné. Pokud se nám ale podaří integrovat Wimovu metodu do našeho života, získáme vnitřní pohodu, nadhled a zlepšíme své fyzické i psychické zdraví.
Když jsem začal koketovat s chladem a postupně učil své tělo a hlavně mysl, že může existovat jiná rovnice než „chlad – budeš nemocný“, slýchal jsem i výsměšné komentáře. Standard je právě ta vyhřátá sedačka, několik vrstev oblečení, útěk před nepříjemnostmi, a to i ve formě chladu. Alespoň tak jsem to tehdy kolem sebe vnímal. Přesto jsem postupně pokračoval. Každý den jsem udělal další krok ke svému cíli – zbavení se zimomřivosti. Nechtěl jsem být velkou část roku naštvaný, o nemocech ani nemluvě.
Metoda si mě získala. Pro svou jednoduchost. Pro to, jaké benefity do mého života přináší. Mou metou bylo zbavit se zimomřivosti, ale postupem času mi docházelo, že získávám mnohem víc, než co jsem si původně přál. Vedlejší efekty, které jsem opravdu nečekal.
Jasněji jsem začal cítit, co mám dělat, kde mám být a čemu se věnovat. Získal jsem větší odhodlání a odvahu jít cestou, kterou jsem si zvolil. Dokázal jsem vědoměji prožívat určité situace a reagovat mnohem autentičtěji. Přestával jsem být mladým naivním mužem, který je smýkaný životními výzvami, a postavil jsem se do své síly. Jako by přede mě někdo konečně položil oblek Jakuba, kterým mám doopravdy být. A já jsem měl sílu a odvahu si ten oblek vzít na sebe. A zářit. Šířit, co v tomto životě, v tuhle chvíli šířit mám. A vědět, jak to mám dělat. A doopravdy vykasat rukávy a jít do akce.
Je asi dost jasné, že když se začala dít taková velká změna – mimo onu zimomřivost, která mě ke všemu motivovala –, chtěl jsem ta kouzla předávat dál. Chtěl jsem i ostatním lidem, kteří bojujíse životem a nevědí si rady s tím, co aktuálně prožívají, nabídnout jinou možnost. Možnost se uvolnit, přijmout sebe i svůj život a znovunajít svou ztracenou sílu. A také převzít odpovědnost za své kroky adovolit si jít svou vlastní cestou.
Setkání s Wimem bylo pak na té cestě vždy jako třešnička na dortu. Jeho přítomnost stvrdila mé záměry a dodala mi odhodlání měnit zarytá nastavení, měnit zvyky, ty železné košile. Jeho metoda mě naučila být všímavý vůči vlastním strachům a umět s nimi pracovat. Kráčet do neznáma a vnímat život jako proces, jako odhalování větší a hlubší podstaty všeho.
Začal jsem provádět skupiny chladovou terapií, dechovými technikami a sám jsem se učil s nimi, od nich, od sebe. Vše tak, jak jsem se to naučil od Wima – a tak, jak jsem tomu sám rozuměl. Rostl jsem nejen jako člověk, ale i jako lektor. S každým příběhem jsem se cítil silnější a vnímal jsem, že část té síly, odhodlanosti, důvěry a přijetí předávám dál. Společně s jednotlivými kroky a technikami vědomé aplikace Wim Hof metody. Bylo a je to spolu krásně propojené. Jestli existuje nějaká posilovna lidské odolnosti, tak je to káď/vana/řeka/jezero s chladnou vodou. Ale i chladný vzduch sám o sobě.
Wimův příběh si mě získal i v jiné úrovni. Jeho milovaná žena, matka jeho čtyř dětí, spáchala sebevraždu. I nás se ženou potkalo něco podobného. Moje žena sebevraždu (díkybohu) nespáchala, ale po prvním porodu si zažila také velmi náročné momenty. Proto oba silně vnímáme, jak je v tomto období naše psychika nalomená. Jak je důležitá právě ona vnitřní síla, odolnost, laskavost.
Tato metoda pomáhá nejen u těch viditelných a snadno popsatelných případů. Pomáhá tělo rychleji hojit. Zmírňuje průběh různých onemocnění. Pomáhá jedincům být vědomější vůči svému tělu a dělat tedy zdravější rozhodnutí, udržovat v životě zdravé návyky. Metoda ale pomáhá a je oporou i u těch neviditelných onemocnění, jako jsou právě psychické neduhy.
Deprese, velká míra vyčerpání, stres, vyhoření a kardiovaskulární choroby – to jsou současné metly lidstva. Ve všech těchto případech zaznamenají lidé díky pravidelné praxi nádherné pokroky – k lepšímu.Wim Hof metoda není všespásná, jako vždy záleží na konkrétním přístupu a příběhu. Ale pokud jsme při jejím praktikování k sobě laskaví, věřím, že je vždy ku prospěchu. Nemusí sama o sobě být tím jediným obratem k lepšímu, ale může zapříčinit změnu návyků, impuls k rozhodnutím, která se tím velkým obratem stát mohou.
Tato metoda nám nedá návod, díky kterému pochopíme sami sebe, ale praktikováním jejích tří pilířů (vědomá práce s chladem a dechem, práce s myslí), které Wim srozumitelně sestavil a které v této knize předkládá, můžeme tento návod na sebe sama postupně nacházet. A učit se víc se vnímat.
Rád bych ale zmínil i další efekty, které účastníci kurzů zažívají. Je tozpomalení, někdy doslova zastavení se. Přehodnocení aktuálního života, situace a zpřítomnění se v těle. Na workshopy často přijíždí celé rodiny, aby zažily něco, co je nejen v tu chvíli, ale i nadále názorově, hodnotově a energeticky spojí. Manželské páry často po dlouhé době zažívají harmonické chvíle plné přítomnosti a možná i první společný směr, kterým se vydat, co spolu tvořit a rozvíjet. Co sdílet a čím posilovat své partnerství.
Je pro mě velkou ctí být součástí takovýchto proměn. Být u toho, když se lidé obrací k jednoduchosti, k přírodě, k sobě. Někteří v chladu nacházejí klid. Klid od okolního světa. Klid od myšlenek. Někteří v chladu nacházejí svou přirozenost. Někteří zmiňovanou odvahu. A někteří zranitelnost.
Co člověk, to příběh. Techniky jsou stejné. Každý si ale metodu uchopí a praktikuje po svém. Každý díky ní získá to, co bylo jeho záměrem. Dlouhodobým i krátkodobým. A při pravidelné praxi často získávají i další dárky a odměny. Pokud nepoleví. Tak jako já. A půjdou dál za tím, kam je srdce táhne. Přál bych nám mnohem více lidí, kteří se neřídí jen hlavou, ale i srdcem.
Věřím, že tato kniha, stejně jako další kanály, skrze které proudí inspirace tohoto pro leckteré bláznivého Holanďana, bude další jiskrou, další inspirací ke změnám. Někteří vhozenou rukavici nechají ležet, zaťukají si na čelo a budou si nadále užívat svého pohodlí. Někteří knihu přečtou a založí, stejně jako další knihy, na které se bude jen prášit. A někteří – a jsem rád, že právě vy jste mezi nimi – tu rukavici seberou. Přidají tyto techniky a praxe do každodenního života. Přesně tak, jako si denně čistíme zuby, stravujeme se, vyprazdňujeme se a spíme. Jako nedílnou součást toho, aby naše tělo, mysl, duše byly v harmonii. A začnou psát nový příběh, svou barevnou knihu života.
Děkuji, že se to celé děje. Děkuji vám, že jste toho součástí. A děkuji, že i já můžu být. Chlad je náš přítel. Přeji příjemné čtení (nejen o chladu).
Jakub Chomát, průvodce Wim Hof metodou