Ve spolupráci s mojí ženou Martinou a naším kamarádem Markem Adamcem jsme pro vás začali připravovat podcast, který jsme nazvali jednoduše "O TOM". Proč právě "o tom"? Myslím, že v tom názvu je ukryté všechno. Cokoliv, co se na světě děje, a není toho v poslední době zrovna málo, cokoliv, co říkáme, je "něčím". Takové "něco" lze označit také jako "to". No a právě o tom si v rámci našeho podcastu budeme povídat.
Než začneme o tom (vidíte? Už je to tady zase!), o čem náš podcast bude, je na místě jednotlivé účastníky alespoň krátce představit. Moje žena Martina kromě dalších aktivit vede kurzy mindfulness, jejichž cílem je zkvalitnění každodenního života prostřednictvím vědomého prožitku každého jednotlivého okamžiku, laskavosti k sobě sama a tím samým i k lidem v našem okolí. Společně se mnou pracuje i na kurzech Wim Hofovy metody, o níž si můžete přečíst v dalších článcích. S naším (teď již dlouholetým) kamarádem Markem nás nejprve pojil pracovní vztah, který díky Markovu zaměření a souznění v názorech přerostl v přátelství. Marek, rodák z Havířova, působí v našem hlavním městě a pracuje ve společnosti, která se zabývá odpadovým hospodářstvím. Cílem jeho práce je naučit lidi převzít zodpovědnost za vlastní činnost co do produkce odpadu a přeneseně i za vlastní jednání. Zároveň je také osobním koučem, ačkoliv on sám raději říká, že si chodí povídat s lidmi.
LASKAVOST, HRAVOST, JEDNODUCHOST...
Laskavost, hravost, jednoduchost a vědomí, to jsou čtyři klíčová slova, která nás budou celým podcastem provázet. Zároveň to jsou věci, na které lidem v poslední době jaksi nezbývá čas. Žijeme v době zrychlené, kdo nestíhá, jako by nebyl, dostává se do stresu, který se tak stává nedílnou součástí dne. Lidé už si tak pomalu přestávají uvědomovat, že by to tak vlastně být nemělo a že se vlastně necítí dobře. A právě o tom si budeme povídat, o tom, jak to udělat, aby nám bylo dobře, nebo alespoň lépe než předtím. A budete překvapeni, že to není nijak složité. V jednotlivých dílech podcastu budeme rozebírat různá témata z hlediska našich vlastních praktických zkušeností. Co děláme my pro to, aby nám bylo lépe. Každý si v tom může najít to, co mu bude nejbližší. Může se zdát, že cesta ke spokojenosti je složitá, ale opak je pravdou. Cesta ke spokojenosti je mnohdy složitá jen proto, že si ji sami komplikujeme. Existuje řada jednoduchých metod a nástrojů, které lze při pravidelné praxi uplatnit i v běžném životě. I na to přijde v našich podcastech řeč.
Klíčem je rozlišit dokonalost a spokojenost. O tom bych mohla hovořit hodiny, protože právě to je jedním ze základů mindfulness metody, které se věnuji. Dokonalost neexistuje, vždycky se totiž najde něco, co bude špatně. Cílem by tedy neměla být dokonalost, ale spokojenost. Naučit se přijmout věci tak, jak přicházejí, a netoužit po něčem, čeho i tak dosáhnout nelze. Rozhodně to ale neznamená rezignovat, naopak znamená to naučit se pracovat i s malými radostmi formou využití přítomného okamžiku, a radost z něj si přenést do běžného života. Pro dosažení spokojenosti není nezbytně nutné strávit denně hodiny v meditacích. Pokud se o tom chcete dozvědět víc, podívejte se sem.
...A VĚDOMÍ
Na práci se stresem je pro změnu založena Wim Hofova metoda. Pro řadu lidí je Wim Hofova metoda pouhým koupáním v ledové vodě a s tím jsou spojeny i jisté negativní konotace. Ano, vystavení těla chladu je její součástí, nikoli však jedinou a rozhodně ne tou nejdůležitější. Cílů Wim Hofovy metody je celá řada, jedním z nich je ale právě zvládání stresu, který má chladná voda navodit. Práce s dechem, chladem a především s myslí, schopnost zvládnout uměle navozenou stresovou situaci a následně tuto nově nabytou schopnost uplatnit a přenést do každodenního života. Důležité je k metodě přistupovat laskavě, s vědomím, že to, co dělám, dělám pro sebe. Spojíme-li to s výše zmíněnou metodou mindulness, získáme tak možnost náhledu na sebe samého ve zcela jiném prostředí. Při pravidelné práci s chladem zjistíte, že každá další zkušenost s otužováním je zcela jiná, než byla ta předchozí, a je velmi zajímavé celý proces sledovat.
DOVOLTE SI HRÁT
Dalším slovem, které bude v našem podcastu rezonovat, je hravost, každodenními starostmi a stresem dospělých lidí odsunuta do pozadí. Jedná se o jeden z největších soudobých paradoxů. Při všech povinnostech, které jsme si na sebe naložili, zapomínáme, že jsme to právě my, kdo rozhoduje o našem životě. Bez ohledu na všechna "proti", která nám brání, se můžeme každý den rozhodnout, jak jej prožijeme. Co uděláme se všemi možnostmi, které nám moderní doba nabízí, s časem, který máme. V podstatě se tedy můžeme i rozhodnout, jestli se chceme stresovat nebo chceme být v klidu. Život je jen tak vážný, jak vážně ho sami bereme. Čas a možnosti, obojí můžeme využít k tomu, abychom prohloubili vlastní spokojenost. Čas můžeme věnovat sobě samým, můžeme ho trávit s rodinou, rozhodující je laskavý přístup, jak k sobě, tak i k lidem okolo. Inspirací nám můžou být i naše děti, nezatížené starostmi všedního dne. Můžeme přijmout dogma, že hry patří dětem a dospělým jejich dospělý svět. Můžeme to ale uchopit obráceně, pokud si děti hrají, jsou spokojené, proč by to tedy mělo být odepřeno dospělým? Zaujala mě myšlenka, že pokud člověk spadne, neměl by brečet, protože spadl, ale radovat se, protože může zase vstát. Pokud vám není dobře, znamená to, že jste spadli. Co se tedy zase postavit?
